23.7.2025

Proč je vlastně SPD trnem v oku současnému systému?

Na téma kriminalita ve spojení s migrací již bylo řečeno, napsáno i namalováno mnohé. Skutečnost bolí, nejvíce samozřejmě oběti a příbuzné obětí násilných útočníků. Díky předvolebnímu plakátu, který s nadsázkou upozorňoval na velmi závažnou problematiku, kterou je zapotřebí řešit, dnes většina společnosti ví, že v naší zemi existuje politická síla, která nedopustí, aby proces neřízené (nebo možná spíše záměrně řízené) masové migrace dostal naši zemi do nekonečných válek gangů a vyřizování účtů, aby se původní Evropan cítil ve své domovině jako lovná zvěř.

Tou silou je bezesporu hnutí SPD se svými partnerskými subjekty (Trikolora, PRO, Svobodní) a končící fialová vláda si tuto situaci velmi dobře uvědomuje. To je také jediný důvod stíhání našeho předsedy Tomia Okamury na základě trestního oznámení jednoho pána z koaličního tábora, který si díky legislativním paskvilům obstarává děti, pomalu jako nějakou hračku v supermarketu (mám taky čekat trestní oznámení? Rád si popovídám na téma, jestli může být dítě zboží). To trestní oznámení však nešlo jen na našeho předsedu, ale i na hnutí jakožto právnickou osobu. Další trestní oznámení tu a tam směřují na další opoziční politiky, a hlavně předsedy opozičních stran. To je demokratický systém panečku! Současná liberální demokracie se začíná dost vážně podobat té lidové demokracii, kterou ještě mnozí z nás pamatujeme se všemi jejími výdobytky.

Ale nedivme se. Chcípající kobyla nejvíce kope. Když se podíváme do centra naší protektorátní správy (Bruselu), tak tam musí mít hodně nahnáno. Neposlušný Orbán v Maďarsku, nepoddajný a atentát přeživší Fico na Slovensku. To jsou scénáře, kterých se naši protektoři bojí. Proto je stíhána sílící Marine Le Pen ve Francii, proto byly evropskými loutkovodiči zrušeny volby v Rumunsku (samozřejmě plně demokratickou a na politice nezávislou místní justicí), proto je pod obrovským tlakem sílící AFD v Německu. Je lepší svého soka včas zašlápnout a rozdrtit než mu čelit ve férovém boji, protože co kdyby náhodou se nakonec projevil jako silnější? To by byl konec mnoha miliardových kšeftů za vakcíny, roušky, zbraňové systémy, emisní povolenky, rozkrádačky sociálních prostředků na všemožné uprchlické programy. Bez uměle vytvářeného chaosu by se nedaly ve zrychleném řízení přiklepávat státní zakázky obrovských objemů. Čím horší situace ve společnosti, čím větší chaos, tím lépe pro rozkradače veřejných prostředků. O uměle vytvářených pracovních místech skrze parazitující neziskovky už ani nemluvím.

Neustále se nás ptají, kde na obnovu a konsolidaci naší země vlastně chceme brát peníze, ale ono je to opravdu jednoduché jako facka. Revize výdajů od A do Z a nekompromisní odstřižení parazitů od penězovodů, odmítnutí sebevražedných opatření-od greendealu jako ideologie přes emisní povolenky, migrační pakt, nesmyslné nákupy předražených zbrojních systémů to je docela slušný začátek ne? Přidejme zajištění levných energií, odchod z lipské burzy a zestátnění ČEZu a můžeme začít uzdravovat ekonomiku této země. Jediným závažným problémem tak zůstane obsluha nákladů státního dluhu, jehož výše díky fialové zhoubě dosahuje obrovských výšin. Vyrovnaný až přebytkový rozpočet je tak pro následující roky nutností pro umořování astronomického státního dluhu, který nám Fialovci prezentují jako úspěch, protože dlužíme ve vztahu k HDP méně než naši předlužení soudruzi ze západu Evropy.

Udělali jsme si nyní stručné kolečko, které definuje základní problémy této země. Zároveň známe příčinu těchto problémů a víme, jak takové problémy systematicky řešit. Ať už chceme nebo ne, tak fyzické vyřešení stojí a padá s převzetím odpovědnosti budoucích vlád za budoucnost naší země. Znamená to suverénní a nekompromisní rozhodování s upřednostněním zájmů vlastního obyvatelstva před zájmy cizáků, odstřihnutí se od závislosti na mocenských rozhodovacích centrech v Bruselu. A je jedno, jestli tak budoucí vlády budou činit po uspořádání referenda o setrvání v EU, nebo tak budou činit jen jako další rebelové po vzoru Viktora Orbána s puncem další neposlušné země.

Faktem zůstává, že to není plakát s chirurgy z dovozu, který pálí fialové soudruhy, nebo který by naháněl strach Bruselu. Není to ani nekompromisní boj proti masové migraci. Hnutí SPD a blok národoveckých stran vadí, protože přítomnost pronárodních sil ve vládě v ČR ohrozí soukromé kšefty místní novodobé korporátní šlechty a některých zkorumpovaných úředníčků v naší státní správě, ale i byrokratů EU.

Je zapotřebí všem těm eurohujerům a lepšolidem v říjnových volbách zatnout tipec. Oni se těší, že si výsledky upraví přes korespondenční volbu, ale zřejmě si neuvědomují skutečnost, že nespokojenost (držím se ve slušných mezích, napadají mě jiná slova) českého obyvatelstva se současnou vládou a stavem naší země je taková, že současné chcípající a okolo kopající kobyle nepomůže ani milion uměle přidaných korespondenčních hlasů.

Lidé, pojďte, prosím, k volbám a pokud jste tak ještě neučinili, pojďte nám pomoci dohlédnout na demokratický průběh voleb a přihlaste se do volebních komisí.

Děkujeme!

1.7.2025

Tak jak to tedy máme s tím vystupováním z EU?

Tato otázka mi byla položena jedním z našich voličů a musím konstatovat, že jsem podobné dotazy na adresu našeho hnutí a obzvláště po oznámení společné kandidátky do podzimních voleb zaznamenal i jinde. Z tohoto důvodu bych rád takto veřejně reagoval malou úvahou.

Tato problematika má vícero rovin a není možné si vybrat jednu a odignorovat rovinu jinou. Pojďme ale na začátek. Občané o vstupu do EU rozhodli před mnoha lety, a to již v roce 2003, kdy pro vstup bylo nějakých 77 % občanů. Ano, můžeme konstatovat, že kampaň k tomuto tématu byla nevyvážená, protože tehdejší vládní politické strany a jejich mecenáši investovali nemalé finanční prostředky na vykreslení EU v tom nejlepším možném světle, čímž mediální prostor plně ovládla proevropská kampaň. Ale stále to bylo referendum, tedy o vstupu do EU rozhodl občan.

Dnes máme rok 2025, EU se nám vyvinula v obrovský administrativní moloch, který směřuje k završení ekonomické integrace (viz schody integrace, pyramida ekonomické integrace) do tzv. politické unie (rozuměj euroskeptiky tolik skloňovaného superstátu), který definitivně nahradí státy národní. Není možné říkat, že jsme tento stav nemohli předpokládat, ale je možné tvrzení, že většina občanů si právě tuto skutečnost neuvědomovala v roce 2003. Do EU lidé chtěli kvůli volnému pohybu zboží, osob, kapitálu. Významná část občanů neměla a stále nemá zájem o společnou měnu a už vůbec ne o politickou unii. V rámci schvalovací kampaně do EU během konání referenda byli lidé, když už ne přímo oklamáni (z 23 % občanů hlasujících proti vstupu ČR do EU bylo možno zaznamenat varování a analýzy různých ohrožení národní suverenity) tak minimálně zmanipulováni.

Dnes je ČR doslova vazalským státem Bruselu. Legislativa je z větší části jen pouhou implementací nařízení a doporučení z EU, a národní parlament vykonává spíše úřednickou schvalovací práci (přes odpor opozičních poslanců, zde můžeme opět diskutovat, kdo teda je ještě v opozici). Migrační pakt ohrožuje budoucí bezpečnost českého národa, společná měna ohrožuje poslední zbytky hospodářské suverenity. Hrozba vzniku společné evropské armády může znamenat v konečném důsledku ztrátu suverenity úplně, protože je otázkou, koho z bruselských úředníků následně napadne, že by taková ozbrojená síla mohla donutit i ty poslední neposlušné státy v rámci EU k poslušnosti? Zdá se Vám to nereálné? Mně zas tak úplně ne. Co pojistka tzv. blokační menšiny? A co politické tlaky na její odstranění? A co označování euroskeptických a eurokritických názorů za ruské narativy, za podporování cizí moci? A pokračovat bychom mohli skrze politická, ekonomická i společenská témata dále a dále a stále bychom nebyli na konci výčtu.

Za mě osobně již dávno nadešel čas, aby se občanů České republiky opět někdo zeptal, zda chtějí setrvat v současné EU, protože masky již byly sundány a občan vidí, co to znamená být součástí EU se všemi důsledky, tedy s pozitivy i negativy. Proto jsem já osobně zastáncem referenda o setrvání v EU. Nezbavuji se zodpovědnosti za toto rozhodnutí. Já osobně vidím jako národní nutnost z tohoto svazku odejít, a to dokonce dříve, než se to celé zhroutí. (O tom, že se EU rozpadne jsem přesvědčen již nějaký čas). Je to jako s Titanicem. V podpalubí i na palubě se dříve nebo později utopíte, skok do mrazivé vody znamená jistou smrt, protože nebude, kdo by Vás z vody vytáhl. Dostat se do jednoho z mála záchranných člunů, je jediná šance na přežití, a ani tato cesta není pohodlná. V otázce záchrany života by ale mělo jít pohodlí a v tomto případě ekonomický prospěch stranou.

Skok do mrazivé vody by bylo okamžité vystoupení z EU (bez referenda/s referendem). To by naše ekonomika opravdu zřejmě neustála. Ekonomiku i společnost je na tuto situaci potřeba připravit. Proto by po schválení vystoupení z EU skrze referendum měla nastoupit "transformační vláda", která naši zemi na tuto událost připraví. Tato vláda by měla mít konkrétní program a měla by umět říci, kolik času potřebujeme. Britům to trvalo 2 roky? Pokud by se naši dědové v roce 1918 báli, že je Rakousko s Německem zničí, nevyhlašovali by samostatný stát a naše zahraniční legie, náš domácí odboj a všichni vlastenečtí politici by nemrhali svým úsilím, kdyby nevěřili, že Čechoslováci mají sílu na to, aby spravovali a budovali svůj vlastní stát. Dnes jsme ve stejné situaci. Obavy jsou na místě, různá nebezpečí a výzvy jsou reálné.

Co vlastně potřebujeme? EU je hodně zjednodušeně multilaterální dohoda v mnoha oborech. V případě vystoupení z EU ale neodcházíme z Evropy, jen z tohoto dnes již politického či byrokratického svazku. Možná se nám může chtít někdo fyzicky mstít, ale ruku na srdce, opravdu například Německo, které má v ČR hodně nainvestováno, zařízne všechny své investice a na truc donutí všechny své firmy opustit náš trh a zakáže vývoz k nám? Já myslím, že to nebude tak horké. Kromě EU nám na kontinentu funguje obchodní společenství EFTA, na globální úrovni je to BRICS, skrze bilaterální dohody (dohody mezi dvěma státy) můžeme spolupracovat s kýmkoliv. Úlohou transformační vlády by tedy bylo zajistit smluvní vztahy se všemi zeměmi a v oblastech, které by byly postiženy našim vystoupením z EU. Pro eliminaci rizik výše zmíněných bychom zároveň měli nastavit vztahy právě se zeměmi BRICS (neříkám, že tam musíme vstupovat) a rozvíjet vztahy s dalšími zeměmi světa.

V případě nějaké obchodně ekonomické šikany ze strany zemí EU, bychom měli být schopni si zajistit ztracené příležitosti jinde. Samozřejmě s ohledem na dnešní nastavení naší ekonomiky i legislativy bude zapotřebí celá řada dalších změn. Je zároveň nutné začít opět pracovat na potravinové i surovinové soběstačnosti, případně diverzifikaci zdrojů.

Pro eliminování nejhorších možných scénářů je na místě i koordinovaný postup minimálně na úrovni V4+ a případné samotné vystoupení provést koordinovaně s dalšími nespokojenými státy EU.

Dává vám nyní takto můj postoj k vystoupení z EU smysl?

14.5.2025

Stále se dostáváme do názorových střetů s lidmi, kteří tvrdí, že jsme prodejci strachu. Proč? Protože upozorňujeme na nebezpečí migrace a negativních demografických trendů nejen v západní Evropě?

Stačí se podívat na fotky, jak vypadal Afganistán v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století a porovnat je s tím, jak to tam vypadá dnes. Burka nebyla povinnou součástí ženského šatníku. A Birmingham? Ano, ten neleží v Afganistánu. Ale doporučuji procházku tímto městem, pokud ještě nevěříte, že v kdysi britském městě se Brit může cítit cizincem.

Přitom toto město s jeden a půl milionem obyvatel obývají z téměř 60 % běloši, cca 27 % asiaté, cca 9 % černoši a 4 % míšenců. Z hlediska vyznání je to cca 46 % křesťanů, necelých 22 % muslimů a cca 20 % bez vyznání. Přesto přibývá čtvrtí, kde ženy chodí v burkách a policisté tam raději ani nezavítají.

Ale to je přeci daleko a Britové si za to navíc můžou jako koloniální mocnost sami. Takto rychle je s tím řada našich občanů hotova. Podívejme se ale na tuto problematiku z jiného úhlu pohledu. Porodnost v ČR je nejnižší v historii a zatím to nevypadá, že by se měla zvyšovat. Populace stárne, bude se zvyšovat zastoupení důchodců ve společnosti. Poroste tlak na sociální systém. Bude ještě méně peněz pro mladé. Vyřeší nám tedy vše levná pracovní síla z dovozu?

Jsou to právě výsledky takovéto migrační a sociální politiky či spíše sociálních experimentů, které v dnešní době můžeme u zemí Západní Evropy sledovat. Ty výsledky nejsou nijak povzbudivé, spíše odstrašující. V roce 2015 začala tzv. migrační krize v Německu. Optimistické heslo paní Merkel "To zvládneme" nahradilo časem suché konstatování "multikulturalismus selhal". A to již nejsme za mořem v Anglii. To už jsme, milí moji, na naší západní hranici.

Pokud se podíváme na oficiální statistiky demografického složení obyvatelstva města Drážďan, tak v roce 2005 mělo město 487 000 obyvatel a z toho 18,800 cizinců (3.9 %). V roce 2023 to bylo z 572 000 obyvatel již 68 428 cizinců, tedy 12 %. Každým rokem se zvyšuje podíl cizinců na tamní populaci cca o jedno procento.

Když se přesuneme za hranice našeho jižního souseda, tak v Rakousku bylo v roce 1970 cca 20 000 muslimů, v roce 1991 cca 160 000, v roce 2001 339 000 a v roce 2021 to bylo již 745 000. Z čísel vyplývá, že počet muslimů v Rakousku se každých 10 let cca zdvojnásobí. Aktuálně má Rakousko něco přes 9 milionů obyvatel s aktuálně přibližně deseti procentním podílem muslimů na celkové populaci. Přesto se z řady médií dočítáme, že téměř každý druhý prvňák neumí ve Vídni německy a mateřským jazykem těchto dětí je arabština případně turečtina.

Dokážete si představit jaké politické, náboženské a kulturní nároky budou z této komunity vycházet? Pokud demografický vývoj nezmění svůj trend, tak za několik málo desítek let bude burka tradičním oděvem vídeňské ženy. A nejen vídeňské.

Dokážete si představit, že by stejné zastoupení měli muslimové u nás a jejich počet by činil cca 900 000? Jak by vypadaly naše ulice? Jak by vypadaly politické, kulturní a náboženské nároky takovéto občanské skupiny? A jaké ústupky bychom my, jako většinová společnost byli nuceni dělat?

Čísla hovoří jasnou řečí a nastiňují bohužel ne příliš optimistickou budoucnost původního obyvatelstva Evropy. Vypovězení migračního paktu, přísná ochrana hranic a azylová politika, nastartování skutečné pro porodní politiky jsou klíčovými kritérii k zajištění budoucnosti našeho národa v jeho historickém území. Jinak náš osud bude stejně smutný jako koptských křesťanů v Egyptě, nebo křesťanů v Sýrii a dalších zemích.

Závěrem bych dodal, že islamizace každé země začíná výstavbou první mešity, která znamená, že je v dané zemi již určitá komunita, která si takovou budovu žádá. Česká republika počty muslimů na svém území nezná. Odhad je na několik desítek tisíc. V roce 1989 nebyla v ČR jediná mešita. V roce 1999 to byly mešity 2, v roce 2009 již 3 a v roce 2024 máme na našem území mešit 7. Zatím máme čas i sílu na změnu trendu…?

29.4.2025

Inkluze je jen dalším nezdravým pokusem sociálního inženýrství, pokud se nebavíme přímo o záměru zlikvidovat naše školství.

Všichni neustále řešíme finance, slýcháme o zbrojních zakázkách, energetice, ale kdy jsme naposledy slyšeli něco o školství? Snad jen téma inkluze rozvířilo vody mainstreamových medií a samozřejmě čas od času opakující se (dle mého názoru relevantní) požadavky učitelů na zvyšování platů. Jinak si oblast školství žije svým životem bez nějakého většího zájmu veřejnosti. A říká se, že když se o něčem moc často nemluví, tak to vlastně funguje, nebo to alespoň není problém. No. Každá mince má dvě strany.

Zmínil jsem v úvodu inkluzi. Často dříve omílané téma, dnes již spíše mantra, pod kterou si část občanů už ani nedokáže nic konkrétního vybavit. A cože to vlastně tedy vůbec je ta inkluze, proti které nejen naše hnutí brojí?

Podívejme se nejprve na její definici

"Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, děti cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky."

Bohužel realita už tak vznešená není, nebo rozhodně ne důsledky inkluze. Představte si třídu s 20 žáky, v níž máte v rámci inkluze přiřazeny 3 děti. Jednoho uprchlíka z Ukrajiny, jedno dítě z Mongolska a jednoho Čecha, který trpí poruchou soustředění a každou věc potřebuje několikrát vysvětlit. Pedagog (který je také jenom člověk) se musí věnovat všem stejně a rovnocenně, ale než malému Čechovi vše třikrát zopakuje a dostatečně vysvětlí, tak jiné děti už mají zadané cvičení hotové a čekají (rozuměj nudí se). Jenže učitel či učitelka ještě musí k malému Ukrajinci, který sotva rozumí česky mluvenému slovu, natož aby něco napsal, a následně ještě za malým Mongolem.

To není nic rasistického. Pro cizí žáky je určitě přínosem, že rychleji "zapadnou" a rychleji si osvojí jazyk většinové společnosti a možná i její zvyky. Nevzniká tak paralelní společnost (možná?). Navíc, pro výše popsané případy mají přece kantoři přiřazené speciální pedagogy (asistenty), takže nakonec ve třídě sedí další "paní učitelka", která dělá tlumočnici a "vysvětlovače zadání".

No a jaké tedy máme ty negativní dopady?

Kdo touto inkluzí trpí nejvíce, jsou děti většinové společnosti, které se v rámci osnov mají za daný rok někam dostat, ale díky neustálému zdržování kvůli překladům a nadměrnému vysvětlování, se látky probere méně, takže děti dostanou více úkolů domů, nebo neproberou látku dostatečně do hloubky. To je z mého pohledu docela závažným problémem, pokud děti mají na získaných znalostech úspěšně stavět na dalších stupních vzdělávání až do odchodu do pracovního života. Vzpomeňme si sami na sebe, jak se nám těžce žilo na střední nebo vysoké škole, když jsme narazili podrobněji na téma, které jsme na základní škole nezvládli, protože jsme zrovna chyběli.

Inkluzí ale trpí také kantor. Ten si moc dobře uvědomuje, kolik času dennodenně ztrácí, a je neustále ve stresu. Zároveň si velmi dobře uvědomuje, že okrádá ostatní děti o čas, který by jim měl věnovat, ale prostě kapacitně už nemá kdy. Druhá věc je, že jako zaměstnanec si nemůže stěžovat na důsledky inkluze jako takové, neboť by byl vystaven až extrémnímu tlaku ze strany zaměstnavatele. Vždyť by to mohlo být považováno za kacířství!

V neposlední řadě může mít inkluze negativní dopady i na samotné inkludované dítě, které kromě nadstandardní pozornosti ze strany školního personálu může být vystavováno vyšší úrovni stresu, protože dítě je bytost velice vnímavá a uvědomuje si, že je mu poskytován nadstandard, zatímco jiným ne. A to také není pro každého.

Nelze pominout ani skutečnost, že v současnosti čelíme vážnému problému a tím je kritický nedostatek kapacit speciálních škol a tříd. I odborná doporučení jasně upozorňují, že ne každé dítě je vhodné vzdělávat v běžné škole, zejména při vážném stupni postižení. S kolegou Hrnčířem jsme v Poslanecké sněmovně při projednávání rozpočtu nejednou navrhovali přesunout část financí z inkluze na speciální školství. Marně.

S probíhající válkou na Ukrajině a současnou úrovní všeobecné migrace se dostáváme do situací, kdy v jedné třídě nemáme jen jednoho Ukrajince a k tomu nějakého malého Vietnamce nebo Mongola. Ale jen z Ukrajiny můžou být v jedné třídě 3 nebo i čtyři děti. Ve finále to zase vede k tomu, že děti mezi sebou vytváří vlastní malá společenství, kde se můžou opět bavit svým rodným jazykem a obrnit se proti majoritním vlivům. A už tu máme zárodek paralelní společnosti. V případě malých Ukrajinců se bavíme stále o dětech, které pochází, i přes drobné rozdíly, z velmi podobné kultury té naší. Jaké dopady budeme ve školství zažívat v případě skutečné aplikace migračního paktu za pár let, si můžeme živě představit, a není to představa příjemná.

Dle mého názoru je inkluze jen dalším nezdravým pokusem sociálního inženýrství, pokud se nebavíme přímo o záměru zlikvidovat naše školství potažmo jeho "produkt". A tím produktem jsou naše děti, které by měly jednoho dne převzít zodpovědnost nad osudem naší země. Samotná inkluze je dost těžkou ranou pro celé školství, a to se ještě nebavíme o tom, co se nám do škol tlačí za myšlenky skrze všechny ty na školy navázané ne/politické neziskovky a co je také protlačováno do osnov.

A na tato témata je potřeba upozorňovat, mluvit o nich, ale hlavně učinit nápravu.

Boj o naše děti nesmíme nikdy vzdát.

30.3.2025

Pár slov ke sjednocení pronárodních stran do podzimních voleb

Po zveřejnění memoranda o společném postupu do voleb mezi hnutím SPD, stranou Trikolora, stranou PRO a Svobodnými začal očekávaný mediální lynč všech těch dopisovatelů a komentátorů do systémových médií. Co vlastně ale znamená to naše spojení a jaké benefity přináší?

Žádná koalice!

Všechny subjekty se dohodly, že budou kandidovat na kandidátních listinách hnutí SPD jakožto dlouhodobě nejsilnějšího vlasteneckého subjektu a jediné pronárodní parlamentní strany. V posledních volbách propadlo přes milion hlasů a jen díky tomu se k moci dostala nakonec většinou občanů nechtěná fialová vláda, od které dnes dávají ruce pryč i její vlastní voliči. I dnes odmítáme účelové spojování do nějakých troj, čtyř či pětikoalic, které si hned po volbách vytvoří své poslanecké kluby dle stranických barev. Abychom zůstali pro voliče čitelnou silou nejen v průběhu kampaně, ale i po volbách, založíme jeden společný poslanecký klub. Takže si pamatujme. Jedna kandidátka, jeden poslanecký klub. I přesto jsme zaznamenali snahy některých jednotlivců, vyzývající k revizi a úpravě zákona tak, abychom v tomto složení za stávajících podmínek kandidovat nemohli. Ale, ale, jak demokratické, že?

Kontrola voleb

Volby vedle aktivní kampaně a následného volebního klání za účasti voličů musí být transparentně kontrolovány. K tomu slouží právo kandidujícího subjektu mít svého nominovaného člověka v každé příslušné volební komisi tedy v každém volebním okrsku. Pro menší strany je nemyslitelné takový počet komisí obsadit. Ani "velké" a zavedené strany nejsou schopny obsadit všechny komise ve všech obcích a městech. Spojení na pronárodní scéně s sebou nese i benefit v podobě efektivnější kontroly průběhu voleb i kontroly následně zveřejněných výsledků.

Synergie během kampaně

Naše spojení umožní vést mnohem intenzivnější kampaň díky členským a sympatizantským základnám jednotlivých subjektů v jednotlivých regionech. Petiční akce, veřejná setkání s občany, výlepy, besedy. To vše bude jednodušší, co se pokrytí celé ČR týče.

Synergický efekt ve volbách

1+1 = 3, základní poučka popisující fungování synergického efektu. Nevěřím volebním průzkumům, byť můžou být určitým signálem. Pokud se podívám na volební potenciál jednotlivých stran i jejich výsledky v posledních volbách, tak současné volební průzkumy ve mně vyvolávají také jistý úsměv. Nevěřím sedmi procentům. Zveřejněných 10 % bezprostředně po oznámení spolupráce na pronárodní pravici také nebude úplně vypovídající. Osobně se domnívám, že skutečný volební potenciál (pokud něco v rámci kampaně neuděláme zásadně špatně) je výše než 10 %. Proč? Selský rozum mi napovídá, že bychom měli dostat hlasy od voličů jednotlivých stran (možná jich pár ubude, protože osobně nezkousnou spojení s tehdejším rivalem). Dostaneme další hlasy od voličů, kteří by k volbám nešli, pokud bychom kandidovali samostatně. Zde už jsme u zmiňovaného synergického efektu. Věřím, že dostaneme i hlasy od voličů jiných menších subjektů, které osloví právě námi deklarovaná jednota. Máme zároveň šanci oslovit i další voliče napříč politickým spektrem coby hlas protestní. Volební potenciál by tak klidně mohl být na úrovni 15 %. To už je slovo do pranice a velmi silný argument na povolební sestavování pročeské vlády.

Chápeme tedy nyní, proč ta panika? To, že nás čeká šest velmi horkých měsíců, je v podstatě jisté. Každý, kdo se bojí toho, že by mohla v ČR vzniknout vláda, která konečně začne dělat něco ve prospěch občanů a nebude se otáčet ve větru jako korouhvička, bude chtít tomuto spojení zabránit...

18.2.2025

Minulý týden se konala bezpečnostní konference v Mnichově, kde se skvělým projevem vystoupil viceprezident USA J.D. Vance. 

Jako hlavního nepřítele EU neoznačil ani Rusko, ani Čínu, ale její vlastní vnitřní problémy. Evropská komise je pod vedením Ursuly von der Leyen v zoufalém stavu zejména díky sebedestruktivní migrační a zelené politice. Ve svém projevu vyzval mj. evropské politiky, aby více naslouchali svým občanům, kteří si podle něho přejí hlavně omezení masové migrace, kterou dokonce nazval největším evropským problémem a výzvou pro evropské občany a politiky. 

Pokud bude hnutí SPD součástí příští vlády, budeme ignorovat Migrační pakt EU, chceme ukončit Green deal a odstoupíme od systému obchodování s emisními povolenkami.

9.2.2025

Současní držitelé moci mluví o demokracii, ale zavádějí totalitu. Propaganda, nálepkování, cenzura, kriminalizace názorů, které se jim nehodí, manipulace voleb a dokonce jejich rušení, frčí na plný plyn. Pozitivní však je, že už i občané jiných zemí poznávají, že jsou obelhávaní a ví, kdo jim škodí. Pokud nechceme opět zažívat totalitu, je třeba se proti ní postavit. Není na co čekat…

9.2.2025

Necháme si líbit nekalé praktiky supermarketů? 

Tak trochu s úsměvem (hořkým úsměvem) sleduji cenotvorbu supermarketů v naší zemi, k tomu nadávání občanů na vysoké ceny, ale fronty u pokladen se nikterak nezkracují, přestože se čas od času objevují výzvy k bojkotu. Jsme tedy jen národem, který si nechá vše líbit nebo se s nadnárodními řetězci nedá bojovat?

Řetězce jsou obchodní firmy a velmi pozorně sledují své tržby, potažmo zisky. Pokud jsou tyto tržby v poklesu, to byste viděli, jaká panika nastává. Hledají se příčiny a přijímají se nezbytná opatření. Zaznamenal jsem a věřím, že nejsem sám, zprávu o bojkotu supermarketů v Chorvatsku. A ejhle, najednou se na vládní úrovni začínají bavit o regulaci cen vybraných produktů a zajištění jasně definovaného sortimentu s jasnými pravidly cenotvorby. Takže se ptám, co vlastně nejde a co není možné?

Situace u nás na trhu s potravinami je rok od roku horší. Nadnárodních řetězců tu na první pohled máme požehnaně, ale leckdy několik různých značek patří jedné firmě, takže konkurence není zase tak silná, jak by se mohlo zdát. Co se týče cen a slevových akcí, velmi často se pohybujeme na hraně, nebo až za hranou a je jasné, že sleva není slevou, jen cenou zvýrazněnou, aby nalákala kupujícího. A když už se tedy musí psát nejnižší cena za měsíc, tak se prostě ceny napálí takovým způsobem, že by si produkt koupil jenom blázen, ale vy pak můžete použít slevovku s padesáti procenty a být za krále.

Pořádek do celého systému bychom měli vnést v prvé řadě my na poslanecké úrovni a je ostudné, že tu tolerujeme takový chlív. Nadnárodní řetězce si udělaly z naší země dojnou krávu. Bohužel tento nešvar je jen jedním z celé řady dalších problémů. My v hnutí SPD se snažíme s tímto nešvarem bojovat, ale s "dvacítkou" poslanců je to nerovný boj. V tomto rozložení sil by bylo na místě, aby se opravdu ozvali občané. A ozvali se tvrdě.

Hlídejte si, prosím, ceny. Ignorujte předražené produkty, ale buďte ve střehu, když Vám je po čase dají supermarkety do slevy. Nechte jim to tam klidně hnít. Společný bojkot by byl velmi silnou zbraní, která by řetězce donutila k akci a možná by se celý problém rychle vyřešil i na vládní úrovni. Nepotřebujeme nutně regulaci cen. Chceme jako zákazníci a spotřebitelé fér hru. Tu ostatně očekáváme i od ministrů a poslanců.

Dalším problematickým tématem je dvojí kvalita potravin. Ale o tom zase příště.