29.4.2025

Inkluze je jen dalším nezdravým pokusem sociálního inženýrství, pokud se nebavíme přímo o záměru zlikvidovat naše školství.

Všichni neustále řešíme finance, slýcháme o zbrojních zakázkách, energetice, ale kdy jsme naposledy slyšeli něco o školství? Snad jen téma inkluze rozvířilo vody mainstreamových medií a samozřejmě čas od času opakující se (dle mého názoru relevantní) požadavky učitelů na zvyšování platů. Jinak si oblast školství žije svým životem bez nějakého většího zájmu veřejnosti. A říká se, že když se o něčem moc často nemluví, tak to vlastně funguje, nebo to alespoň není problém. No. Každá mince má dvě strany.

Zmínil jsem v úvodu inkluzi. Často dříve omílané téma, dnes již spíše mantra, pod kterou si část občanů už ani nedokáže nic konkrétního vybavit. A cože to vlastně tedy vůbec je ta inkluze, proti které nejen naše hnutí brojí?

Podívejme se nejprve na její definici

"Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, děti cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky."

Bohužel realita už tak vznešená není, nebo rozhodně ne důsledky inkluze. Představte si třídu s 20 žáky, v níž máte v rámci inkluze přiřazeny 3 děti. Jednoho uprchlíka z Ukrajiny, jedno dítě z Mongolska a jednoho Čecha, který trpí poruchou soustředění a každou věc potřebuje několikrát vysvětlit. Pedagog (který je také jenom člověk) se musí věnovat všem stejně a rovnocenně, ale než malému Čechovi vše třikrát zopakuje a dostatečně vysvětlí, tak jiné děti už mají zadané cvičení hotové a čekají (rozuměj nudí se). Jenže učitel či učitelka ještě musí k malému Ukrajinci, který sotva rozumí česky mluvenému slovu, natož aby něco napsal, a následně ještě za malým Mongolem.

To není nic rasistického. Pro cizí žáky je určitě přínosem, že rychleji "zapadnou" a rychleji si osvojí jazyk většinové společnosti a možná i její zvyky. Nevzniká tak paralelní společnost (možná?). Navíc, pro výše popsané případy mají přece kantoři přiřazené speciální pedagogy (asistenty), takže nakonec ve třídě sedí další "paní učitelka", která dělá tlumočnici a "vysvětlovače zadání".

No a jaké tedy máme ty negativní dopady?

Kdo touto inkluzí trpí nejvíce, jsou děti většinové společnosti, které se v rámci osnov mají za daný rok někam dostat, ale díky neustálému zdržování kvůli překladům a nadměrnému vysvětlování, se látky probere méně, takže děti dostanou více úkolů domů, nebo neproberou látku dostatečně do hloubky. To je z mého pohledu docela závažným problémem, pokud děti mají na získaných znalostech úspěšně stavět na dalších stupních vzdělávání až do odchodu do pracovního života. Vzpomeňme si sami na sebe, jak se nám těžce žilo na střední nebo vysoké škole, když jsme narazili podrobněji na téma, které jsme na základní škole nezvládli, protože jsme zrovna chyběli.

Inkluzí ale trpí také kantor. Ten si moc dobře uvědomuje, kolik času dennodenně ztrácí, a je neustále ve stresu. Zároveň si velmi dobře uvědomuje, že okrádá ostatní děti o čas, který by jim měl věnovat, ale prostě kapacitně už nemá kdy. Druhá věc je, že jako zaměstnanec si nemůže stěžovat na důsledky inkluze jako takové, neboť by byl vystaven až extrémnímu tlaku ze strany zaměstnavatele. Vždyť by to mohlo být považováno za kacířství!

V neposlední řadě může mít inkluze negativní dopady i na samotné inkludované dítě, které kromě nadstandardní pozornosti ze strany školního personálu může být vystavováno vyšší úrovni stresu, protože dítě je bytost velice vnímavá a uvědomuje si, že je mu poskytován nadstandard, zatímco jiným ne. A to také není pro každého.

Nelze pominout ani skutečnost, že v současnosti čelíme vážnému problému a tím je kritický nedostatek kapacit speciálních škol a tříd. I odborná doporučení jasně upozorňují, že ne každé dítě je vhodné vzdělávat v běžné škole, zejména při vážném stupni postižení. S kolegou Hrnčířem jsme v Poslanecké sněmovně při projednávání rozpočtu nejednou navrhovali přesunout část financí z inkluze na speciální školství. Marně.

S probíhající válkou na Ukrajině a současnou úrovní všeobecné migrace se dostáváme do situací, kdy v jedné třídě nemáme jen jednoho Ukrajince a k tomu nějakého malého Vietnamce nebo Mongola. Ale jen z Ukrajiny můžou být v jedné třídě 3 nebo i čtyři děti. Ve finále to zase vede k tomu, že děti mezi sebou vytváří vlastní malá společenství, kde se můžou opět bavit svým rodným jazykem a obrnit se proti majoritním vlivům. A už tu máme zárodek paralelní společnosti. V případě malých Ukrajinců se bavíme stále o dětech, které pochází, i přes drobné rozdíly, z velmi podobné kultury té naší. Jaké dopady budeme ve školství zažívat v případě skutečné aplikace migračního paktu za pár let, si můžeme živě představit, a není to představa příjemná.

Dle mého názoru je inkluze jen dalším nezdravým pokusem sociálního inženýrství, pokud se nebavíme přímo o záměru zlikvidovat naše školství potažmo jeho "produkt". A tím produktem jsou naše děti, které by měly jednoho dne převzít zodpovědnost nad osudem naší země. Samotná inkluze je dost těžkou ranou pro celé školství, a to se ještě nebavíme o tom, co se nám do škol tlačí za myšlenky skrze všechny ty na školy navázané ne/politické neziskovky a co je také protlačováno do osnov.

A na tato témata je potřeba upozorňovat, mluvit o nich, ale hlavně učinit nápravu.

Boj o naše děti nesmíme nikdy vzdát.

30.3.2025

Pár slov ke sjednocení pronárodních stran do podzimních voleb

Po zveřejnění memoranda o společném postupu do voleb mezi hnutím SPD, stranou Trikolora, stranou PRO a Svobodnými začal očekávaný mediální lynč všech těch dopisovatelů a komentátorů do systémových médií. Co vlastně ale znamená to naše spojení a jaké benefity přináší?

Žádná koalice!

Všechny subjekty se dohodly, že budou kandidovat na kandidátních listinách hnutí SPD jakožto dlouhodobě nejsilnějšího vlasteneckého subjektu a jediné pronárodní parlamentní strany. V posledních volbách propadlo přes milion hlasů a jen díky tomu se k moci dostala nakonec většinou občanů nechtěná fialová vláda, od které dnes dávají ruce pryč i její vlastní voliči. I dnes odmítáme účelové spojování do nějakých troj, čtyř či pětikoalic, které si hned po volbách vytvoří své poslanecké kluby dle stranických barev. Abychom zůstali pro voliče čitelnou silou nejen v průběhu kampaně, ale i po volbách, založíme jeden společný poslanecký klub. Takže si pamatujme. Jedna kandidátka, jeden poslanecký klub. I přesto jsme zaznamenali snahy některých jednotlivců, vyzývající k revizi a úpravě zákona tak, abychom v tomto složení za stávajících podmínek kandidovat nemohli. Ale, ale, jak demokratické, že?

Kontrola voleb

Volby vedle aktivní kampaně a následného volebního klání za účasti voličů musí být transparentně kontrolovány. K tomu slouží právo kandidujícího subjektu mít svého nominovaného člověka v každé příslušné volební komisi tedy v každém volebním okrsku. Pro menší strany je nemyslitelné takový počet komisí obsadit. Ani "velké" a zavedené strany nejsou schopny obsadit všechny komise ve všech obcích a městech. Spojení na pronárodní scéně s sebou nese i benefit v podobě efektivnější kontroly průběhu voleb i kontroly následně zveřejněných výsledků.

Synergie během kampaně

Naše spojení umožní vést mnohem intenzivnější kampaň díky členským a sympatizantským základnám jednotlivých subjektů v jednotlivých regionech. Petiční akce, veřejná setkání s občany, výlepy, besedy. To vše bude jednodušší, co se pokrytí celé ČR týče.

Synergický efekt ve volbách

1+1 = 3, základní poučka popisující fungování synergického efektu. Nevěřím volebním průzkumům, byť můžou být určitým signálem. Pokud se podívám na volební potenciál jednotlivých stran i jejich výsledky v posledních volbách, tak současné volební průzkumy ve mně vyvolávají také jistý úsměv. Nevěřím sedmi procentům. Zveřejněných 10 % bezprostředně po oznámení spolupráce na pronárodní pravici také nebude úplně vypovídající. Osobně se domnívám, že skutečný volební potenciál (pokud něco v rámci kampaně neuděláme zásadně špatně) je výše než 10 %. Proč? Selský rozum mi napovídá, že bychom měli dostat hlasy od voličů jednotlivých stran (možná jich pár ubude, protože osobně nezkousnou spojení s tehdejším rivalem). Dostaneme další hlasy od voličů, kteří by k volbám nešli, pokud bychom kandidovali samostatně. Zde už jsme u zmiňovaného synergického efektu. Věřím, že dostaneme i hlasy od voličů jiných menších subjektů, které osloví právě námi deklarovaná jednota. Máme zároveň šanci oslovit i další voliče napříč politickým spektrem coby hlas protestní. Volební potenciál by tak klidně mohl být na úrovni 15 %. To už je slovo do pranice a velmi silný argument na povolební sestavování pročeské vlády.

Chápeme tedy nyní, proč ta panika? To, že nás čeká šest velmi horkých měsíců, je v podstatě jisté. Každý, kdo se bojí toho, že by mohla v ČR vzniknout vláda, která konečně začne dělat něco ve prospěch občanů a nebude se otáčet ve větru jako korouhvička, bude chtít tomuto spojení zabránit...

18.2.2025

Minulý týden se konala bezpečnostní konference v Mnichově, kde se skvělým projevem vystoupil viceprezident USA J.D. Vance. 

Jako hlavního nepřítele EU neoznačil ani Rusko, ani Čínu, ale její vlastní vnitřní problémy. Evropská komise je pod vedením Ursuly von der Leyen v zoufalém stavu zejména díky sebedestruktivní migrační a zelené politice. Ve svém projevu vyzval mj. evropské politiky, aby více naslouchali svým občanům, kteří si podle něho přejí hlavně omezení masové migrace, kterou dokonce nazval největším evropským problémem a výzvou pro evropské občany a politiky. 

Pokud bude hnutí SPD součástí příští vlády, budeme ignorovat Migrační pakt EU, chceme ukončit Green deal a odstoupíme od systému obchodování s emisními povolenkami.

9.2.2025

Současní držitelé moci mluví o demokracii, ale zavádějí totalitu. Propaganda, nálepkování, cenzura, kriminalizace názorů, které se jim nehodí, manipulace voleb a dokonce jejich rušení, frčí na plný plyn. Pozitivní však je, že už i občané jiných zemí poznávají, že jsou obelhávaní a ví, kdo jim škodí. Pokud nechceme opět zažívat totalitu, je třeba se proti ní postavit. Není na co čekat…

9.2.2025

Necháme si líbit nekalé praktiky supermarketů? 

Tak trochu s úsměvem (hořkým úsměvem) sleduji cenotvorbu supermarketů v naší zemi, k tomu nadávání občanů na vysoké ceny, ale fronty u pokladen se nikterak nezkracují, přestože se čas od času objevují výzvy k bojkotu. Jsme tedy jen národem, který si nechá vše líbit nebo se s nadnárodními řetězci nedá bojovat?

Řetězce jsou obchodní firmy a velmi pozorně sledují své tržby, potažmo zisky. Pokud jsou tyto tržby v poklesu, to byste viděli, jaká panika nastává. Hledají se příčiny a přijímají se nezbytná opatření. Zaznamenal jsem a věřím, že nejsem sám, zprávu o bojkotu supermarketů v Chorvatsku. A ejhle, najednou se na vládní úrovni začínají bavit o regulaci cen vybraných produktů a zajištění jasně definovaného sortimentu s jasnými pravidly cenotvorby. Takže se ptám, co vlastně nejde a co není možné?

Situace u nás na trhu s potravinami je rok od roku horší. Nadnárodních řetězců tu na první pohled máme požehnaně, ale leckdy několik různých značek patří jedné firmě, takže konkurence není zase tak silná, jak by se mohlo zdát. Co se týče cen a slevových akcí, velmi často se pohybujeme na hraně, nebo až za hranou a je jasné, že sleva není slevou, jen cenou zvýrazněnou, aby nalákala kupujícího. A když už se tedy musí psát nejnižší cena za měsíc, tak se prostě ceny napálí takovým způsobem, že by si produkt koupil jenom blázen, ale vy pak můžete použít slevovku s padesáti procenty a být za krále.

Pořádek do celého systému bychom měli vnést v prvé řadě my na poslanecké úrovni a je ostudné, že tu tolerujeme takový chlív. Nadnárodní řetězce si udělaly z naší země dojnou krávu. Bohužel tento nešvar je jen jedním z celé řady dalších problémů. My v hnutí SPD se snažíme s tímto nešvarem bojovat, ale s "dvacítkou" poslanců je to nerovný boj. V tomto rozložení sil by bylo na místě, aby se opravdu ozvali občané. A ozvali se tvrdě.

Hlídejte si, prosím, ceny. Ignorujte předražené produkty, ale buďte ve střehu, když Vám je po čase dají supermarkety do slevy. Nechte jim to tam klidně hnít. Společný bojkot by byl velmi silnou zbraní, která by řetězce donutila k akci a možná by se celý problém rychle vyřešil i na vládní úrovni. Nepotřebujeme nutně regulaci cen. Chceme jako zákazníci a spotřebitelé fér hru. Tu ostatně očekáváme i od ministrů a poslanců.

Dalším problematickým tématem je dvojí kvalita potravin. Ale o tom zase příště.